Studoval jsem kapitálové plánování jako součást MBA a myslel si, že dobře rozumím NPV a IRR.

Kurz mě přinutil přehodnotit, jak přistupuji k hodnocení investičních projektů. Konkrétní příklady diskontovaných peněžních toků mi konečně daly do kontextu teorii, kterou jsem předtím jen memoroval. Ocenil jsem zejména sekci o srovnání projektů s rozdílnou dobou životnosti — to je věc, na kterou narážím v praxi, ale žádný učebnicový text ji nevysvětloval takto jasně.

Rozhodla jsem se pro tento kurz po tom, co náš tým opakovaně narážel na neshody při schvalování investičních záměrů.

Největší přínos byl v části věnované citlivostní analýze a scénářovému plánování. Pochopila jsem, proč se dva kolegové na stejná čísla dívali tak odlišně — pracovali s jinými předpoklady, aniž by si to uvědomovali. Kurz by mohl být o něco podrobnější v oblasti financování z více zdrojů současně, ale základ je solidní a výukové materiály jsou přehledné.

Přišel jsem z oboru, kde se o kapitálových výdajích rozhoduje na základě intuice a zkušenosti, ne tabulek.

Po absolvování kurzu jsem pochopil, kde ta intuice funguje a kde selhává. Nejvíce mi pomohla část o hodnocení rizika při dlouhodobých projektech — přesně to, s čím se potýkám každý týden. Kurz vyžaduje čas a soustředění, není to rychlé čtení. Ale kdo se do toho opravdu ponoří, odnese si konkrétní způsob uvažování, ne jen terminologii.

Ve veřejné správě se kapitálové výdaje plánují jinak než v soukromém sektoru — a kurz to zohledňuje lépe, než jsem čekala.

Pracovní listy ke každé lekci mě přinutily aplikovat obsah na vlastní případy, ne jen sledovat příklady z kurzu. Trvalo mi déle, než jsem předpokládala, ale výsledek stál za to. Přátelům v podobné pozici bych doporučila, aby si na kurz vyhradili dostatek klidu — není to obsah, který by šlo absolvovat ve spěchu.